katelinemd

Things End

Sun, 24 Aug 2008 20:34:50 GMT

Blah.... My first fanfic in english ever.... My first House fanfic ever... Blah....
It's Hameron, I must warn.

Title: Things End
Pairing: House/Cameron
Summary: What could have happened in the end of 'Human Error'
Disclaimer: House MD doesn't belong to me. *sigh*

House stood there, looking into the distance. Yes, he knew Cameron, he could say. Maybe. He felt that something was wrong in the moment he came into his office. The look on her face… He couldn‘t help and had to do a sarcastic remark. Naked pictures? Of her? He dreamt about it every night! She haunted him in his dreams. In his dreams, he saw what he wanted. Her. A relationship with her. He could say what he wanted, he wasn’t affected by his past, by his ‘love‘ to Stacy.
He still could felt her hand on his. How she touched him, so softly. He could say that she surprised him. She wasn’t that little naive girl anymore. She was a woman, woman, which knows what she wants.
Always, when she made clear that she wanted him, he could find thousands reasons why ‘not to be with her‘. He always knew she’ll come back, like she always did. But not now.

He lost her.

He felt a sharp pain in his chest, where his heart should be. He still could see her blue-green eyes, her soft smile, beautiful face. He could identify those things everywhere. And then she was gone.
The resignation letter fell from his hand. He didn‘t even read it, he didn’t have to.His eyes fell on another paper on his desk. He didn’t remember that somebody should bring him something. He made a few steps to his chair and sat down. Carefuly, he took the paper from his desk and began to read it.

Dear Gregory.

Oh boy, I don’t even know how to write a letter to you. House sounds so… cold. So forgive me my boldness.
The last few months were hell and you know it. All the three years that I was in your team were hell. But that is who you are. And why I loved you.
I made this so much clear a long time ago. And you always let me down. I understand. You didn’t see in me what I saw in you. You said that I needed you, not loved you. You were right as well as not. Because love means that you need.
I cried many tears because of you. I don’t blame you for it, even if I wanted to.
Now I’m gone. This is the only way how I can start again, without you. I destroyed myself with my love for you, isn’t that crazy?
I was never sure of your feelings for me. But sometimes, I saw signals. These little things that warmed my heart, that gave me my hope. Ask yourself, if you ever felt something to me. If not, forget me and this letter. Live your life like you did before.

Always with love, Allison

There were stops of tears on the paper. Her tears. His hands were trembling, he didn’t realize it. Then something small and wet fell from his eye.

A tear?

No, he didn’t cry. He never cried, he was too strong and too proud for this.
„I hate her.“ he murmured under his breath. How could she do this? How could she make him cry with only one simple letter?

Because this was love.

This was the feeling he hated so much after had Stacy left. The feeling which always made him weak and blind. He swore to himself that he will never love again.
And then she came. After months of hating the whole world. Of course, he had friends. But she was like promise for better days.
He slowly stood up with little help of his cane. He creased the letter in his hand and put it in his pocket. He made his way to the doors and looked over his office. Something made him to do it.
„Damn you, Cameron.“

Birthday!

Wed, 13 Aug 2008 18:22:57 GMT

Yay! Today I'm fourteen! No big parties, but I don't mind. Even my father called me to wish me happy birthday (surprise!). My cousin woke me up at 8.30 AM, I thought I'll kill her. But the fact, that she's at camp right now saved her life.
Right now, I'm playing with my Photoshop... I've already made 2 icos! *grinning*

Bored

Wed, 06 Aug 2008 19:03:06 GMT

Nah... Today I cleaned up almost my whole room, plus I helped with normal things at home, ya know - shopping and cleaning the whole flat. Right now, I'm dead on my desk, drinking water and thinking about bed above me. I hate bunk beds.
At Friday should Sev arrive. It's her first visit in my town, cause all the time I was in Prague with her. Yay. I'm babling now.
I was tired of the Ham design, so for some time I leave Rose and the Doctor. Yeah, I've got new obsession.

OMG

Thu, 24 Jul 2008 20:53:04 GMT

I can't believe it. No, it's just too much.
Do ya think that could exist somebody, who doesn't know The X-files? I don't mean know as 'know'. Even a 'heard' would do. A few minutes ago I've died. My best friend doesn't have a clue about the X-Files. I don't even have to say: 'Kill me now!', cause she already did that

X-Files: I want to believe

Wed, 23 Jul 2008 18:03:36 GMT

Oh my gosh. Yesterday I had the chance to see the new X-Files film. I'm soooo glad, that people in Europe can see it sooner than people in America. *devil laugh* Believe me, it isn't nice to wait for something big like this.Hehe, I can still see my hands shaking.
In the cinema, there were two absolutely stupid moderators, who didn't know a thing about the TV show or the film. Mostly the questions alone were stupid and untruly, just like some answers. Fortunately, one girl next to me *grinning* was correcting them, even if they tried to ignore her at first. (But in the end she got the X-Files cap, muhwahwa.)
I've gotta say that I like Scully with long hair better than with the short. Like this she looks more beautiful and elegant than in the TV show I think. Mulder and his beard were funny, although you could see that the beard was just glued on, and very badly. Altogether I liked the film and enjoyed it very much, even if the action in the film wasn't so good like in the first film. It wasn't mysterious, it wasn't X-Files story. I think that the shippers will love it, but the other fans will "just" like it, maybe nor this. Aaaand I've gotta go, I found my new obsession (= new fanfics to read and so on).

The X-Files movie

Wed, 09 Jul 2008 19:04:53 GMT

YES! On the 22nd of July I'm gonna see the new X-files movie! WoW! I can't wait! Muhwahwa, my XFriends will kill me. *grinning*

Hi!

Thu, 03 Jul 2008 19:51:36 GMT

I just wanted to "stop by" and... Ugh. S**t. Everytime something comes on my mind, it always disappears. So I just... This week I'm spending with my cousin. Whoa, first week of summer holidays. I'm afraid that summer holidays will be gone just like the school year.
Anyway, everything is good. On Saturday, I finally met Lyta. Muhwahwa, both of us know, what it was like :D
I'm still getting used to LiveJournal, agh. And - I don't know, why I'm even writing in here. Nobody will read this (maybe except L.). Sooo.... I'm taking this just like my experimental English place. :D

Žít šťastně až do smrti? 1/?

Thu, 12 Jun 2008 19:42:18 GMT

Ugh, this is... One of my latest fiction in czech language. I was kinda JAGgirl (and still am, I'm very faithfull :D). Little obsessed, but what can I do about it? The title of the fic is in czech 'Žít šťastně až do smrti?' - in english 'Happily ever after?'
It's about Harm and Mac (yapee, I'm Harm/Mac fan, but who isn't?) and their life after the marriage. It doesn't have to be after the 10th season (I don't really liked the 10th season, except of the very end, of course :D), but Mattie exists. I was thinking about translating it, but I'm not sure...

Název: Žít šťastně až do smrti?/Happily ever after?
Autor: KatelineMD
Pairing: Harm/Mac
Obsah: Ne vždy je konec jako v pohádkách. Hlava rodiny Rabbových se chová zvláštně. Dokáže Mac získat vše zpět, anebo ztratí svou rodinu a sama sebe zároveň?

3:15, dům Rabbů, předměstí Washingtonu, VA

Celý dům byl tichý a zahalený do noční tmy. Ledové dešťové kapky bubnovaly svou píseň do okenních tabulek, temnou, mraky zahalenou oblohu občas prořízl jasný svítivý blesk, za kterým následovalo dunění hromu.
Dva páry bosých drobných nožiček cupitaly po studené dřevěné podlaze k zavřeným dveřím, které pro ně znamenaly jistotu a bezpečí. „Psst!“ sykl tmavovlasý chlapec své mladší sestře, když vyjekla při dalším zvuku bouřky.
Dětská ruka s menšími obtížemi chňapla po klice a opatrně otevřela dveře, snažíc se nevzbudit osoby spící uvnitř. Oba malí vetřelci ostýchavě vešli dovnitř. Na prostorné posteli uprostřed většího, za dne krásně prosvětleného pokoje, rozeznaly děti svého otce, který ležel na břiše s dekou zkopanou k pasu a vedle něj jejich mámu, která klidně a nerušeně spala. Opatrně přešly až k posteli a zamířily na stranu, kde spala maminka.
„Vzbudíš ji?“ zeptala se šeptem holčička a zatahala svého bratra za rukáv jeho pyžama, aby upoutala jeho pozornost.
„Ty se bojíš?“ ušklíbl se kluk a jedním máchnutím ruky rozcuchal vlasy své sestry.
„Ne!“ pískla a snažila se chytit jeho ruku. Když byl chlapec se svým dílem spokojený, tak přestal. Posunkem ruky pobízel sestřičku aby se “jala“ svých povinností.
Děvče naposledy vyslalo prosebné signály svýma očima ke svému bratrovi a když jí bylo jasné, že nic nepomůže, zadívala se na klidnou postavu své matky, ležící k nim zády. Na tváři měla spadených pár pramenů svých tmavých vlasů. Děti si to nemohly pamatovat, ale když byly malé a ona se nad ně se svými delšími vlasy naklonila, často je chytily do svých malých pěstiček a pevně držely. Vždycky pak vyjekla překvapením a trochu bolestí, ale její manžel si z ní vždycky dělal legraci, že jen děti chtěly svojí mámu blízko u sebe. A měl pravdu, ani jeden ze sourozenců nedal dopustit na svoji maminku.
„Mami? Maminko…“ zašeptala holčička, vlezla si k ní do postele a lehce ji šťouchla do ramene. Mac se rozespale převalila na záda. Měla za sebou dlouhý a náročný den a potřebovala spánek. Znovu se kdesi v dálce ozval slabý hlásek a hrom. Rozespale otevřela oči a na znamení nesouhlasu a nepohodlí zamručela. Vedle postele mohla rozeznat dvě malé postavy, jedna jí přesněji teď už seděla na břiše a pevně se k ní tulila.
„Copak se stalo?“ zeptala se a hned se poplašeně začala zvedat z postele.
„To nic mami, Sash se jen bála bouřky.“ uklidnil ji její syn a přistoupil blíž a kleknul si na zem vedle postele.
„Sash?“ pozvedla Mac obočí a usmála se na svou téměř čtyřletou dcerku. Blesk venku znovu na krátkou chvíli letmo osvítil pokoj a za ním následovalo hrozivé dunění hromu. Malá Sash vyděšeně fňukla.
„Tak pojď, ty..“ usmála se Mac znovu a posunula se blíže ke stále tvrdě spícímu Harmovi, což bylo pro Sash znamení, aby zalezla pod vyhřátou peřinu své matky. Mac odhrnula deku, chladem jí naskočila husí kůže a otřásla se. Sash bez meškání vklouzla vedle Mac a pevně se k ní přitulila.
„Tome, ty můžeš taky.“ mrkla Mac na svého syna. Ten se chvíli rozmýšlel, ale pak si lehl vedle své mladší sestry. Mac trochu strčila do Harma a ten se s mručením poposunul více na svou polovinu postele. Usmála se a letmo pohladila svého manžela po rameni. Pak se znovu otočila k dětem.
„Ale jen pro tentokrát, ano?“
„Neboj, určitě.“ zašeptaly obě děti. Mac jim pak oběma dala pusu na tvář a zašeptala: „Dobrou noc.“ S úsměvem zavřela oči. Cítila, jak se k ní Sash ještě více přitulila, ale pak vyčerpáním znovu usnula.

* * *

„Vstávej! No tak, Mac…“ třásl Harm se svojí manželkou a snažil se ji probudit. Nakonec své hnědé oči otevřela a zmateně se podívala kolem. Opatrně se odsunula od dětí a podívala se na Harma.
„Ahoj.“ usmála se rozespale a protáhla se. Čekala, že ji políbí, jako to vždycky dělával, ale…
Už si snad ani nepamatovala, jaké to bylo. Být v jeho náručí, cítit jeho rty na svých. V posledních týdnech si byli čím dál tím víc cizí. Snažila se to spravit, byla milá, ochotná, držela své nálady na uzdě… On se jí ale někdy téměř vyhýbal. Často chodíval z práce pozdě, když už všichni v domě spali a jen ona na něj v posteli čekala. Jaké pro ni ale bylo zklamání, když se vedle ní jen svalil, sotva řekl „Ahoj.“ a otočil se zády a usnul. Položila mu ruku na rameno a chtěla se k němu přitulit, jeho odtažitý a ledový tón hlasu ji však zastavil.
„Nech mě, nemám na to náladu.“

Snažila se zjistit, co se děje, jestli má problémy. On ji ale vždycky odbyl. Od té doby, co se vzali a narodil se Tom, byla Mac převelena do Pentagonu a spolupráce s JAGem byla občasná. Neměla ani možnost si o tom s někým promluvit, téměř všichni Harmovo spolupracovníci byli noví a Bud se věnoval své vlastní rodině. Snažila se chápat, že toho mohl mít v práci moc. Ale nemohla potlačit ten smutek a prázdnotu, která se utvořila v jejím srdci a která den za dnem zvětšovala svůj objem. Nedokázala potlačit tu touho po tom, aby vše bylo jako dřív.

„Pojď ven.“ vyzval ji a kývl ke dveřím z ložnice. Mac se na něj zmateně podívala a opatrně, aby nevzbudila ještě spící děti, vstala z postele. Jakmile byla na chodbě, Harm zavřel dveře a naštvaně se na ni podíval. Věděla, že je zle. „Co dělají Sasha a Thomas u nás v posteli?“ zahřměl. Mac nechápala. Možná to bylo tím, že se právě probudila, možná, že nechápala, proč je Harm naštvaný. Nakonec promluvila.
„Sash se v noci bála bouřky a Tom ji přivedl , tak jsem ji pro tentokrát nechala spát se mnou.“
„A Tom?“
„Přišlo mi nespravedlivé, aby Sash se mnou mohla spát a Tom ne. Tak jsem mu nabídla, že může taky. A vlastně vůbec nechápu, proč se ti tady vyzpovídávám z toho, co jsem udělala a co ne.“ opáčila už mírně naštvaná Mac.
„Nevím, kolikrát ti mám opakovat, že děti s námi spát nebudou. Mají své pokoje a v nich své vlastní postele, ve kterých mají spát.“ zvýšil mírně hlas Harm.
„Dobře, tak ty jim tohle řekni. Řekni to v půl jedné ráno do očí naší vystrašené čtyřleté dcery a vyžeň ji pryč. Pak se teprve budeme bavit.“ odsekla. Oči se jí leskly rozhořčením, své nehty pevně zatínala do dlaní, ignorujíc palčivou bolest, co si způsobovala. Dívala se zpříma do očí taktéž naštvaného Harma. Sice kvůli jeho výšce musela mírně zaklonit hlavu a naštvaně vystrčit bradu dopředu. Párkrát se zhluboka nadechla. Harm čekal, co ještě řekne.
„Nechápu, co se to s tebou v posledních týdnech děje. Co se to děje s námi. Já jen vím, že už to nebude trvat dlouho a nebudu moct v tomhle, ať už to je cokoliv, pokračovat. A víš, že nebudu jediná, koho to bude bolet, ať už si to uvědomuješ, nebo ne.“ S tím se otočila na patě, otevřela dveře a zmizela v ložnici, nechávajíc mírně zmateného Harma za sebou.

Hi :)

Wed, 11 Jun 2008 19:49:17 GMT

Sooo... Officialy, this is my first entry on LJ, wow! You don't know how much time it took me to put this together. Big thanks to Sevenjetc, especially for her patience with me. I am terrible, when I learn new things. :D And I have to apologize first - my english isn't very good, so I'm gonna post in Czech too and, of course, make mistakes in entries/texts. :)